U kapličky
Před mnoha lety se v jedné
vesnici dva mladíci, oba synové bohatých statkářů, zamilovali do stejného
děvčete. Dříve nerozluční přátelé se stali soky v lásce a poté, co si dívka
jednoho z nich vybrala a provdala se za něj, zavládla mezi oběma mladými muži
nenávist, která přetrvala čtvrt století. A to i přesto, že se i odmítnutý
mládenec zanedlouho také oženil a založil rodinu.
Jenže život si jde svou cestou a dospělé děti obou znepřátelených mužů v sobě
našly zalíbení a i přes zákaz rodičů se spolu už delší dobu tajně scházejí. I
dnes spěchá Viktorka ke kapličce u lesa, kam nezapomene donést čerstvé
květiny pro svou patronku. Martin přichází na smluvené místo potichoučku s
úmyslem nečekaně Viktorku obejmout. Překvapení se mu vydařilo a milenci si
vymění pár polibků na přivítanou. Na "jejich" lavičce si pak špitají zamilovaná
slůvka a těší se z přítomnosti toho druhého. Leč v tom se zcela nečekaně objeví
na cestě Viktorčin otec. Nevěří svým očím, když na lavičce uvidí svou dceru v
objetí s mladíkem, jehož rodiče jej kdysi tak pokořili. Rozezlený otec popadne
Viktorku za ruku a hrubě od ní odstrkuje Martina. Následuje ostrá slovní
potyčka...Martin se nechce milované dívky vzdát...hádka graduje...pak se z
ničeho nic zjeví vedle kapličky krásná éterická bytost. Všichni utichli a užasle
na ni hledí. Víla Elvíra, která obývá tato místa už po staletí a zná celu
historii znesvářených mužů i jejich potomků, musela zabránit nejhoršímu.
Nejprve přistoupí k tatínkovi a dává mu přivonět ke kouzelné květině, která
způsobí okamžitou změnu jeho chování. Martina už nevnímá jako nepřítele a
Viktorce přeje její lásku. Pak víla oznámí zamilovanému páru, že přichází doba
smíření. Jejich otcové se opět stanou přátelé, rodiny se sblíží, a tak jejich lásce už nebude nic stát
v cestě.
Scéna
Jedinou věcí, kterou jsem potřebovala vyrobit do
téhle scény, byla kaplička. Nejprve jsem uvažovala o tom, že použiji zbytky ytongu
a celou stavbu potáhnu lepidlem na obkladačky, pak jsem ale zvolila
jednodušší řešení a kostru kapličky jsem udělala z polystyrénu. Skládá se ze tří
samostatných částí - podstavec jsem pouze natřela šedivou barvou a samotná
kaplička je do něj částečně zapuštěná. Hlavní část s výklenkem i tu střešní se
štítem jsem kvůli větší odolnosti polepila tuhým papírem a po
zaschnutí natřela několika vrstvami primalexu. Tašky jsem vyrobila ze samotvrdky
a díky tomu je střecha poměrně těžká. Proto ji stačilo na konstrukci kapličky pouze
položit. Sošku svaté jsem kdysi levně zakoupila už s úmyslem, že ji využiji
tímhle způsobem, neměla jsem tehdy příliš na výběr, a tak se v naší scénce není
svatá Viktorie, ale
svatá Rita. Lavička je z fundusu.
Panenky
Markéta:
Pro
Viktorku jsem ušila pouze sukni ze staré cíchy, halenka je originál Tonner.
Martinovi a
Samuelovi jsem šila jednoduché vesty, košile i kalhoty mají z fundusu, boty originál Tonner.
Šaty pro
Elvíru jsem si představovala hodně vzdušné, lehoučké a žádný z našich
materiálů nesplňoval moje představy. Nakonec jsem přece jenom našla zbytek fáčoviny, jinak podšívky z
tenkých batistových šatů (které už jsme prakticky celé spotřebovaly pro panenkářské účely). Místy byl materiál už hodně prořídlý a tak jsem horko těžko
vybrala potřebné části na vílí šaty....ale vyšlo mi to i na jednoduché rukávy.
Jedná se vlastně jen o samé obdélníky v horní části stažené tenkou gumičkou.
Zdobila jsem látkovými květy, které jsou i s lístkem přišité pomocí středového
korálku.
|