Sultán

Když sultán odpočívá ve své komnatě, přemýšlí a pokuřuje dýmku, přichází za ním jeho manželka Jasmína. Žádá jej, zda k němu může přivést jednu ženu z harému. Je to cizinka, zřejmě urozeného původu a Jasmína z jejích gest pochopila, že se stalo něco zlého a že byla do harému násilím zavlečena. Sultán je vzdělaný a rozumí cizím jazykům, může tedy ženu vyslechnout. A tak s jeho souhlasem Jasmína přivádí Viktorii, krásnou ale nesmírně zarmoucenou ženu. Sultán  naslouchá jejímu dramatickému vyprávění...a co se vlastně událo?  Když se hraběnka Viktorie se svým manželem vraceli z daleké cesty,  přepadli jejich kočár lupiči. Zatímco kočímu se podařilo uprchnou, hrabě statečně bránil svou ženu proti přesile. Po nerovném boji však zůstal zkrvavený nehybně ležet v prachu cesty. Unesenou Viktorii lupiči prodali do harému.
Hraběnka má doma malého chlapce, manžel je mrtev a ona naléhavě prosí, aby ji sultán propustil a ona se mohla vrátit domů. Bez synka pro ni život nemá žádný smysl. Vtom je za dveřmi slyšet povyk a pak vchází dozorce a přivádí spoutaného zbědovaného muže. Prý ho strážci zadrželi v zahradě, odkud se pokoušel vniknout do paláce. Viktorie zoufale vykřikne, protože v zajatci poznává svého manžela, o kterém se domnívala, že je mrtev. Sultán vyskočí z lože a sahá po dýce. Viktorie chrání svého muže vlastním tělem, sultán ji odstrčí a ... namísto potrestání dá průchod své velkodušnosti a přeřezává provaz, kterým byl hrabě spoután. Dává oběma cizincům volnost.
Sultán je teď zahloubaný do svých myšlenek....Jasmína s obdivem hledí na svého pána, oceňuje jeho velkorysost a pak se snaží tancem potěšit milovaného muže.

Scéna
Scénu z orientu jsem měla v plánu už hodně dlouho, ale nakonec jsem ji vždy odložila a věnovala se něčemu jinému. Když k nám ale před časem přicestovala Jasmína, bylo rozhodnuto. Plán byl totiž takový, že se na scéně objeví jedna tanečnice (a my tedy měly jednu originál oblečenou, takže bez práce) a sultán. Jenomže jsme pořád nemohly přijít na to, co by se v tom našem harému mohlo odehrát. A tak jsme přidaly ještě jednu odalistku, zavlečenou chudinku z Evropy. A pořád to ještě nebylo ono, chtělo to nějaký happyend, a tak jsme přidaly jejího skorozabitého manžela, co se jí pokusí osvobodit. Problém byl v tom, že sebevíc odhodlaný a zdatný chlapík by těžko proniknul do paláce bez povšimnutí obezřetných stráží, a tak jsme nakonec přidaly  i toho zarputilého dozorce. Z původně zamýšlených dvou, se tedy nakonec vyklubalo pět osob.
Věděla jsem, že budu potřebovat vyrobit tři nezbytné doplňky - vodní dýmku, typický orientální stolek a polštářky nejrůznějších tvarů a barev. Vodní dýmka vznikla z mosazných komponentů, které "dal dům" a dřevěná část je můj první soustružený kousek. Osmihranný stolek je vyrobený z pěněného PVC a protože jsem chtěla vytvořit iluzi, že je vykládaný perletí, nalepila jsem na něj čtverečky z rybích šupin a vše jsem dozdobila zlatou konturou. Při šití polštářků jsem použila sámkování, lepení aplikací, malování na textil i strojovou výšivku. Velkou část těch třpytivých honosných látek nám věnovala Erika a já tedy mohla bez problémů vybírat  z čeho budu šít. Od Eriky je i zlatá drátěná truhla, do které jsem vlepila černou vložku ze sametového papíru.
Na zdi jsem chtěla mít orientální dlaždice, a tak jsem si vytiskla pásy barevného obkladu, slepila je a pak natáhla na kartonové stěny.  A protože se mi zdálo těch dlaždic ve finále nějak moc, "rozbila" jsem tu jednolitost na obou stěnách trochu podivnými pseudookny. Na zem přišly dečky představující koberce, kupovaná lampička a mosazné dekorace - džbán, mísa na ovoce a  "zvonečkový pták" s kladívkem. Jako poslední jsem vyráběla ovívadlo z pavích per, která mi věnoval jeden moc hodný pán - chovatel pávů.

Panenky
Markéta:
Sultán (Patrik) má na sobě zlatý kaftan (látka je opět od Eriky) se zapínáním na korálky a poutka. Plášť jsem ozdobila portou, zlatou konturou a barvami
na textil. Pod kaftan dostal ještě bílé kalhoty s širokými nohavicemi staženými do gumy. I turban je z materiálu, který nám poslala Erika a byl to zrovna takový pruh, co ho jen stačilo trochu zamotat a ozdobit jednou nalezenou náušnicí a malým pavím pírkem. Nakonec mě ještě čekaly bílé kožené botky se zvednutou špičkou. Dýka byla původně součástí bižuterie.
Jasmína je originál tak, jak k nám přicestovala.
Pro dozorce Roberta jsem ušila také široké nabrané kalhoty, dostal šerpu, krátkou koženou vestičku a  botky stejného střihu jako sultán. Oba muže jsem pečlivě "ovousila", aby dostali ten správný šmrnc.

Marie:
Pro Viktorii jsem ušila orientální oblečení z růžového batistu. Živůtek jsem zdobila korálkovou výšivkou, flitry a zlatým prýmkem. Podobně jsem vyšila ozdobný pás a prýmek je našitý i na manžetách nabíraných nohavic. Diadém, který má Viktorie ve vlasech, je ve skutečnosti náramek ze žlutého kovu. Kožené pantoflíčky vyráběla Markéta.
Rozedraný Šimon dostal košili i kalhoty z fundusu. Boty má originál Tonner.

 

Zpět na hlavní stranu