Nečekaná odměna

Letošní Vánoce nebudou v chalupě u Horákových moc veselé, tatínek byl dlouhý čas nemocný, malé políčko urodilo brambor nemnoho a jindy štědré dny se tak změnily na chudé. Maminku Báru to trápí, ráda by dětem dopřála nějaké milé překvapení pod vánočním stromečkem, chtěla by napéct a navařit oblíbené dobroty, na něž se děti těšívají celý rok. Snad se Kryštofovi podaří dnes na trhu prodat vyrobené košíky a přinese domů alespoň pár grošů.
Už je ale dávno po poledni a Kryštof se nevrací. Děti odešly po obědě na faru, kde nacvičují koledy na půlnoční mši. Bára poklidila a pak se věnovala zašívání, co chvíli však netrpělivě hledí z okna a vyhlíží svého muže. Konečně slyší, že už přichází. V ruce má košík plný krásných hraček....snad neutratil všechny peníze za hračky! Bára potřebuje mouku a máslo, čeká na každý groš. Ale nadšený Kryštof hned vypráví, co se mu cestou z trhu přihodilo. Kousek za městem na lesní cestě zahlédl ve sněhu cosi třpytivého. Sehnul se a v ruce drží zlaté kapesní hodinky...s údivem prohlíží mistrovské dílko a zahlédne vyryté věnování...a už ví, komu patří. Ztratil je tu dozajista pan hrabě. Kryštof nelení a spěchá k zámečku, aby nalezené hodinky odevzdal. Hrabě neskrýval radost a Kryštofa za jeho poctivost štědře odměnil.
A tak teď Kryštof s potěšením ukazuje Báře dárky, které dostal pro jejich děti na zámku a ještě jeden tajný pro ni skrývá na prsou. Jenomže rozradostněná Bára jemňounce škemrá, aby jí alespoň kousíček toho překvapení ukázal...no, nakonec krásný vlněný šátek i vyzkoušela. Ale potom přišlo to hlavní a na to si Bára musela sednout. Kryštof vyndává na stůl malý bílý uzlíček uvázaný z kapesníku, rozbalí jej a před Bárou najednou leží deset zlatých mincí.
A tak byly nakonec u Horákových Vánoce štědré tak, jako nikdy před tím.

Scéna
Interiér selské chalupy jsme už fotily, mám tedy stěny, nábytek i podlahu a od loňské "roubenky" mi přibyly ještě otevírací vrata. Ale já měla už delší čas v plánu kachlová kamna a v téhle zimní scénce přišel jejich čas. Kachle jsem vyráběla ze samotvrdky, kterou jsem vyválela na plát jako těsto a rozkrájela na stejné čtverce. Do každého jsem pak otiskla kulaté plastové víčko od masti z lékárny a větší kuličkou jsem ještě dotiskla prohlubeň uprostřed. Pak jsem všechny kousky nechala v rovině důkladně uschnout. Základ kamen tvoří polystyrén. Vršek krůvku, kouzeň a malý sokl jsem polepila kladívkovou čtvrtkou, na zbytek jsem vyskládala "kachle". Samozřejmě jsem si nechala volná místa pro dvířka od kamen a od trouby. Vše jsem lepila herkulesem a po zaschnutí natřela temperami. Na závěr jsem kachle přelakovala lehce zabarveným lakem. Dvířka a vrchní rám je z pěněného PVC, samotné pláty jsou skutečně plechové.
Závěsné náčiní a "zlaťáky" jsou z fima, polička je dřevěná. Hrnec na plotně vzniknul z konzervy od vepřového masa, bohužel jsem mu v tvůrčím zápalu nalepila plastová ucha namísto vodorovně svisle a vše jsem natřela rychleschnoucí barvou tak, aby hrnec ladil s miniaturní pokličkou po prababičce.
Drobné hračky se mi náhodně podařilo zakoupit v bazaru.

Panenky
Markéta:
Pro Kryštofa jsem ušila hnědou kacabajku, na jejíž stříbrné knoflíky jsem použila část vánočního řetízku. Kalhoty jsou z vojenských trenýrek.
Boty jsou originál Tonner.

Marie:
Bára má na sobě jupku ušitou z tenkých plátěných kalhot a sukni ze staré pánské košile. Pro parádu dostala zástěru a čepeček s drobnou strojovou výšivkou. Punčochy jsou z fundusu a Markéta pro ni vyrobila kožené pantofle.