Učitel hudby

I když Sára nepostrádá hudební nadání, není pro jejího otce vůbec snadné, najít pro ni vhodného učitele hry na klavír. Mladá dáma je totiž poněkud rozmazlená, hodně svéhlavá a příliš sebevědomá. A tak se v jejich sídle vystřídala už pěkná  řádka učitelů, ale žádný nevydržel dlouho. Tentokrát přichází na doporučení otcova přítele mladý velice nadaný muzikant David.
Jakmile se navzájem představili, vyzval David Sáru, aby mu přehrála kousek nějaké skladby. Po chvilce hraní ji ale přerušuje a upozorňuje na chyby a špatný prstoklad. Uražená Sára reaguje po svém - vyskočí ze židle a se slovy: "Tak si to zahrajte sám, když se Vám moje provedení nelíbí!" odchází k oknu.  David
se jen trochu pousmál, sedl ke klavíru a začal hrát. Hrál tak, že i nazlobená Sára zapomněla na svůj vztek, usedla do křesla a obdivně poslouchá. Dokonalou hru zaslechla i její mladší sestra Mína, která přiběhla do pokoje. Když David dohrál, otočil se a přivítal malou slečnu. Ta nadšeně hledí na mladého učitele a hned mu sděluje, že ona také muzicíruje a že si doběhne pro housle. V mžiku je zpátky a s trochou trémy hraje svou oblíbenou skladbu. Na rozdíl od své sestry hraje  s velkou chutí a zápalem. David usedá ke klavíru a nadějnou houslistku doprovází. Sáry si teď nikdo nevšímá, jako by tu ani nebyla, najedou závidí své mladší sestře upřímný zájem pohledného učitele.Teď lituje svého chování, moc by si přála, aby jí David také věnoval trochu pozornosti. Po skončení skladby však David zase chválí malou Mínu a ta se hned ptá, zda on také hraje na housle. A tak David bere do rukou housle a znovu nadchne obě dívky svým talentem...a to už Sára nevydržela a tiše jako myška vklouzla ke klavíru. Nejprve trochu nesměle, pak s velkým citem sladí svoje tóny s Davidovými. Ten ji
s povzbudivým úsměvem "donutí" hrát jako nikdy předtím.


Scéna
Základem celé scény byl pro mě byl klavír. Hned na začátku jsem se rozhodla, že vrchní deska nebude odklápěcí...jednak jsem nevěděla, čím bych vyplnila odkrytý prostor a také se mi tím zjednodušila výroba, tedy boční část klavíru. Základ tvoří dvě sololitové desky v příslušném tvaru, mezi něž jsem vložila polystyrén. Přední část, kde je klaviatura, jsem udělala ze dřeva a vše slepila dohromady. Potom jsem polystyrén na bocích přelepila pruhem umělé hmoty o síle kladívkové čtvrtky. Na spodní plochu pak přišly tři dřevěné špalíky do kterých se zasazují nohy a ještě jeden trámek na upevnění pedálové části. Nohy jsem vyrobila z dřevěné kulatiny. Spodní část jsem "soustružila" rašplí a smirkem , na vršek jsem pak nasadila a přilepila dřevěné kroužky používané při výrobě dětských hraček, které bylo možné kdysi dávno zakoupit jako výmět za drobný peníz. Klaviatura je z pěněného PVC, pedály vznikly ze starých skřipců na záclony, ozdoby na přední části jsem vymodelovala z pěnové samotvrdky a jsou odendávací stejně jako nohy a pedálová část, abych mohla v případě potřeby klavír trochu "zmodernizovat". Na závěr jsem samozřejmě vše natřela černou rychleschnoucí barvou.
 Potom mě čekala výroba kartónových stěn potažených látkovou tapetou. Na hlavní stěnu jsem umístnila dvě velká okna (jedno už jsem vyráběla do scény s renesančním malířem, teď jsem tedy musela udělat to druhé). Závěsy jsou z elastického sametu, záclony jsem ušila z tenkého tylu. Veškerý nábytek je z fundusu, jen trojnožku ke klavíru jsem musela upravit, protože byla pro hlavní aktéry příliš nízká. Housle a drobné dekorace jsou kupované, hodiny v barokním stylu jsem vyráběla.


Panenky
Markéta:
Tentokrát mě čekalo náročné šití v podobě vypodšívkovaného kabátce s prodlouženou zadní částí a úzkých kalhot pod kolena (největší inspiraci mi nakonec poskytnul seriál F.L.Věk). Vestu dostal David z fundusu. Košile a boty jsou originál Tonner.

Marie:
Sáře jsem ušila romantické  šaty z tenkého vyšívaného župánku, který jsme objevily v second handu. Sukni jsem nemusela zakládat, protože jsem využila obstříhanou výšivku a získala tak ozdobné zakončení. Šperky jsou dárek od Světlany (Blacksvetlus), střevíčky originál Tonner.
Mína má šaty z tenčího ubrusu damaškového vzhledu ozdobené úzkým bílým plisováním zakončeným lacetkou. Botičky jsou originál Tonner.
 

       

Na této fotografii vidíte, že hodiny, které jsem vymodelovala ze samotvrdnoucí hmoty, mají u nás doma svého poněkud většího a také ovšem mnohem dokonalejšího "bratra".

       


 

Zpět na hlavní stranu