Kočárek

V dnešním příjemném odpoledni jede Evelína s kočárem do parku. Ptačí koncerty vždy spolehlivě uspí malého Josífka a Evelína se těší z krásy rozkvetlé přírody. Na konci procházky zamíří na své oblíbené místo a usedne na lavičku. Má se zde sejít se svou dcerkou Eliškou, která se tudy vrací z hodiny zpěvu. A už je tu! Zatímco Josífek ještě zdaleka neodrostl plenám, Eliška už je téměř dospělá, a tak je své mamince velkou pomocnicí, která malého bratříčka nade vše miluje. Eliška hned nakukuje do kočárku a sleduje slastné probouzení toho okouzlujícího človíčka. A protože je venku teplo, ocitá se po chvíli Josífek na maminčině klíně, zvědavě se rozhlíží kolem, nechává se škádlit Eliškou a pak se tulí v její láskyplné náruči. Celé dění po očku sleduje mladý muž, jenž se prochází parkem. Pokukuje po Elišce a i ona si pohledného mladíka po chvilce všimne. Oba si naštěstí "potřebují" opláchnou ruce v nedaleké kašně, a tak si tu vymění pár nesmělých pohledů a úsměvů. Elišce se zčistajasna rozbušilo srdce...
Jenže maminka už volá, že Josífek bude mít za chvíli hlad. Jede se domů. Dívka poslušně následuje maminku, ale nenápadně ještě jednou pohlédne zpátky k lavičkám...ano, ON tam stojí a dívá se za nimi! Vítek skutečně stojí bez hnutí  a sleduje odcházející dámy. Jestlipak JI ještě někdy potká? A pak si všimne, že Eliška zapomněla na lavičce odloženou kabelku. Zvedne ji, volá a...Eliška je v mžiku u něho. Děkuje za upozornění a nakonec ještě celá rozpačitá dodá, že zítra odpoledne už tu snad nic nezapomene.
Vítek si v duchu výská...tak zítra odpoledne! Už se moc těší...
 
Scéna
Celá scéna vznikla vlastně kvůli dobovému kočárku, který pro nás obstarala panenkářka Petra ( Ještě jednou děkuji). Představovala jsem si procházku v parku, a moc jsem si tu přála mít bílé secesní lavičky...minimálně tři. Původně jsem měla v plánu odlévat s pomocí manžela nosné části laviček z olova. Nejprve jsem ale musela vytvořit z nějaké pevné hmoty  model. Udělat složitou formu na odlévání, mi přišlo téměř nemožné, a tak jsem počítala s tím, že výsledný odlitek vznikne pouhým otisknutím do modelářského písku a zaoblený bude tudíž pouze z jedné strany. Model jsem vytvořila z moduritu a upečený výsledek mě mile překvapil svojí  pevností. V tu chvíli jsem věděla, že odlévat se nebude a boky laviček budou mít kulatý profil. A tak jsem "upekla" ještě další dvě lavičky. Boky jsem pak kvůli zpevnění nalepila na desky z pěněného PVC, spojila jsem je dřevěnými laťkami a vše jsem natřela rychleschnoucí barvou. Lavičky byly na světě.
To výroba "kamenné "kašny byla pro mě od samého počátku jasná. Základ tvoří polystyrén potřený několika vrstvami řídkého lepidla na obkladačky. Do poslední vrstvy je nasypaný jemný písek a kvůli lepšímu vzhledu jsem ještě vše přetřela bezbarvým lakem. Leknín je ze samotvrdky, dobře nalakovaný a natřený zlatou barvou, aby se k hmotě nedostala voda. Přilepený je na kousku železné trubky, která ve vodě  pevně stojí.
Pak už stačilo "napustit" kašnu přibližně čtrnácti litry vody, připravit písek, mech, dostatek zeleně a kvetoucích keřů a fotografování mohlo začít.

Panenky
Markéta:
Eliška vyrazila do parku ve svém originálním oblečku, ale z původních bílých, jsou teď bleděmodré šaty, které díky povolenému založení sahají téměř na zem.
Malá kabelka s řetízkem je kupovaná.
Pro Vítka jsem ušila tmavomodré sako s vestou a šedé kalhoty s drobným vzorem. Boty, košile a kravata jsou originál Tonner.
Miminka od Ashton Drake si tu zahrála hned dvě a já pro ně ušila dlouhou košilku a z prastaré přízové soupravičky vzniknul kabátek a čepička.

Marie:
Evelíně jsem ušila z tenkého syntetického materiálu šestidílnou zvonovou  sukni a krátký kabátek sepnutý přišitou sponou. Oba díly jsem ozdobila vystříhanými krajkovými motivy. Halenka je z pružného materiálu ozdobená u krku kanýrkem.  Základ klobouku je z slepený z pěnové gumy, ozdobený organzovými stužkami, umělými květy a peřím.  Šperky jsou z dílny Blacksvetlus, botičky originál Tonner.

Zpět na hlavní stranu