Renesanční malíř

 

Když se mladičká Liliana  před nedávnem provdala z vůle rodičů za starého bohatého muže, nevěřila, že kdy pozná skutečnou lásku. Jednoho dne však vstoupil do jejího života malíř jménem Šimon, který měl krásnou Lilianu na přání jejího manžela portrétovat. A tak se i stalo. Na první pohled zahořela Liliana láskou k nadanému malíři a on nedokázal půvabům mladé ženy odolat. Stali se milenci. Trvalo nebývale dlouho, než malíř obraz dokončil, znovu a znovu přicházela Liliana v doprovodu oddané služebné k Šimonovi, aby mohl namalovat věrně všechny detaily. Zatímco služebná s pochopením vždy na předem smluvenou dobu odešla, Šimon trochu maloval a hodně miloval svou Lilianu.
Dnes však přichází jeho tajná láska naposledy, obraz je hotov. Jako vždy nalévá Šimon lahodné víno a říká  Lilianě zamilovaná slova, touží po ní...pak vysloví odvážné přání. Chtěl by  Lilianu ještě jednou namalovat...jenom pro sebe...odhalenou, v celé kráse. Liliana se trochu zdráhá, když jí ale Šimon slíbí, že obraz nikdy nikdo jiný nespatří, uvěří jeho slovům. Ještě dlouho po odchodu své milenky Šimon horečně maloval započatý obraz až vzniklo dílo, do kterého vložil veškerý svůj cit a um.
Na milovaného Šimona Liliana nikdy  nezapomněla. Svému manželovi porodila několik dětí. Jeden z chlapců měl mimořádné umělecké  nadání a v dospělosti se stal uznávaným malířem.
Šimon dostál svému slovu a za jeho života zůstal Lilianin akt ukrytý před zraky všech. Po jeho smrti obraz  putoval staletími a vystřídal několik majitelů. Nakonec se stal klenotem jedné světové galerie.


Scéna
Původně jsem počítala s tím, že do scény využiji některý z už vyrobených nábytků, jenže se mi nakonec nic nehodilo, a tak jsem vše vyráběla nové. Renesanční nábytek, malířský stojan a náčiní i svícen vznikly za pomoci pily, rašple a brusného papíru z desky piana. Menší cestovní truhla je kupovaná, stejně jako pohárky a konvička ze žlutého kovu. Do "místnosti" jsem dala veliké okno a stěny jsou ozdobené pruhem plastické tapety, kterou jsem kdysi koupila ve výprodeji. Na malířskou paletu jsem nanesla skutečné olejové barvy, které v době fotografování nebyly zaschlé (trvalo jim to totiž víc jak týden), a tak jsem musela dávat veliký pozor, aby ji malíř neupustil. Barvy má Šimon ukryté v malém starobyle vyhlížejícím kufříku. Poslala mi ho Světlana (Blacksvetlus) spolu s krásnými šperky, kterými jsem ozdobila Lilianu.
Samostatnou  kapitolou téhle scény jsou obrazy. Jsou to samozřejmě fotografie, které jsem si vytvořila ve chvíli, kdy už měla Liliana ušité oblečení a měla jsem hotový nábytek a stěnu. Vyfotila jsem Lilianin portrét i akt. Daniel (Jeremy Voss) mi postál jako model pro obraz "Mladého  muže v baretu", na zátiší jsem použila menší měděnou konvičku a starou knížku o rozměrech 10 x 7cm. Hotové  fotografie jsem pak upravila v photoshopu tak, jak to dovolila stařičká verze, kterou mám v počítači. Ve finále jsem ještě vytištěné fotografie nalepené na kartonu potřela vrstvou tuhého lepidla (stick).
Není to tak dávno, co jsem pro Šimona vyráběla falešná víčka, aby mohl zavřít oči, tady jsem pro Lilianu také vyrobila pár anatomických detailů, protože na vytištěném aktu to bez nich vypadalo...neskutečně.


Panenky
Tentokrát je oblečení naše společné dílo. Liliana má vrchní oděv z pružného sametu, na živůtek a horní rukávy jsme využily zlatou výšivku, která na původně dětských šatečkách byla. Na dozdobení jsme použily zlatý prýmek a dutinku na přivázání rukávů
Šimon má kabátec z hodně starého zeleného sametu, je celý vypodšívkovaný, včetně "rozporcovaných" rukávů. Průstřihy jsme začistily lepidlem na textil.
Máninka se postarala o spodní košile pro oba, já o punčocháče a botky pro malíře.

Pro Dagmaru s Gabrielem, kteří procházejí galerií, jsme použily originální oblečení od Tonnera.
 

Martin s Dagmarou jsou pravidelnými  návštěvníky výstavních galerií. Oba milují umění a na obrazy renesančního mistra se moc těšili. Se zájmem prohlížejí jednotlivá díla a nadšeně spolu diskutují. Pak ale Martin zahlédl Lilianin akt a dlouze na něj hledí v němém úžasu. Jak je půvabná a křehká! I Dagmaře se obraz líbil, ale když od něj její manžel nechtěl odtrhnout oči, začala na krásku z dávných dob žárlit. Zakrývá Martinovi oči, odvrací mu tvář, nutí jej, aby se věnoval i ostatním obrazům a taky trochu jí. Martin nakonec poslušně s úsměvem odchází a ubezpečuje svou ženu o její nepřehlédnutelné kráse. A stejně se mu o dívce z obrazu v noci zdálo...


 

Zpět na hlavní stranu