|
Renesanční malíř
Když se mladičká Liliana před
nedávnem provdala z vůle rodičů za starého bohatého muže, nevěřila, že kdy pozná
skutečnou lásku. Jednoho dne však vstoupil do jejího života malíř jménem
Šimon, který měl krásnou Lilianu na přání jejího manžela portrétovat. A tak se i
stalo. Na první pohled zahořela Liliana láskou k nadanému malíři a on nedokázal
půvabům mladé ženy odolat. Stali se milenci. Trvalo nebývale dlouho, než malíř
obraz dokončil, znovu a znovu přicházela Liliana v doprovodu oddané služebné k
Šimonovi, aby mohl namalovat věrně všechny detaily. Zatímco služebná s
pochopením vždy na předem smluvenou dobu odešla, Šimon trochu maloval a hodně miloval svou Lilianu.
Dnes však přichází jeho tajná láska naposledy, obraz je hotov. Jako vždy nalévá
Šimon lahodné víno a říká Lilianě zamilovaná slova, touží po ní...pak
vysloví odvážné přání. Chtěl by Lilianu ještě jednou namalovat...jenom pro
sebe...odhalenou, v celé kráse. Liliana se trochu zdráhá, když jí ale Šimon
slíbí, že obraz nikdy nikdo jiný nespatří, uvěří jeho slovům. Ještě dlouho po
odchodu své milenky Šimon horečně maloval započatý obraz až vzniklo dílo, do
kterého vložil
veškerý svůj cit a um.
Na milovaného Šimona Liliana nikdy nezapomněla. Svému manželovi porodila
několik dětí. Jeden z chlapců měl mimořádné umělecké nadání a v dospělosti
se stal uznávaným malířem.
Šimon dostál svému slovu a za jeho života zůstal Lilianin akt ukrytý před
zraky všech. Po jeho smrti obraz putoval staletími a vystřídal několik
majitelů. Nakonec se stal klenotem jedné světové galerie.
Scéna
Původně jsem počítala s tím, že do scény využiji
některý z už vyrobených nábytků, jenže se mi nakonec nic nehodilo, a tak jsem
vše vyráběla nové. Renesanční nábytek, malířský stojan a náčiní i svícen vznikly za
pomoci pily, rašple a brusného papíru z desky piana. Menší cestovní
truhla je kupovaná, stejně jako pohárky a konvička ze žlutého kovu. Do "místnosti" jsem dala veliké okno a stěny jsou
ozdobené pruhem plastické tapety, kterou jsem kdysi koupila ve výprodeji. Na
malířskou paletu jsem nanesla skutečné olejové barvy, které v době fotografování
nebyly zaschlé (trvalo jim to totiž víc jak týden), a tak jsem musela dávat
veliký pozor, aby ji malíř neupustil. Barvy má Šimon ukryté v malém starobyle
vyhlížejícím kufříku. Poslala mi ho Světlana (Blacksvetlus) spolu s krásnými
šperky, kterými jsem ozdobila Lilianu.
Samostatnou kapitolou téhle scény jsou obrazy. Jsou to samozřejmě
fotografie, které jsem si vytvořila ve chvíli, kdy už měla Liliana ušité
oblečení a měla jsem hotový nábytek a stěnu. Vyfotila jsem Lilianin portrét i akt.
Daniel (Jeremy Voss) mi postál jako model pro obraz "Mladého muže v
baretu", na zátiší jsem použila menší měděnou konvičku a starou knížku o rozměrech
10 x 7cm.
Hotové fotografie jsem pak upravila v photoshopu tak, jak to dovolila
stařičká verze, kterou mám v počítači. Ve finále jsem ještě vytištěné fotografie nalepené na kartonu potřela vrstvou tuhého lepidla
(stick).
Není to tak dávno, co jsem pro Šimona vyráběla falešná víčka, aby mohl
zavřít oči, tady jsem pro Lilianu také vyrobila pár anatomických detailů,
protože na vytištěném aktu to bez nich vypadalo...neskutečně.
Panenky
Tentokrát je oblečení naše společné dílo.
Liliana má vrchní oděv z
pružného sametu, na živůtek a horní rukávy jsme využily zlatou výšivku, která na
původně dětských šatečkách byla. Na dozdobení jsme použily zlatý prýmek a
dutinku na přivázání rukávů
Šimon má kabátec z hodně starého zeleného sametu, je celý vypodšívkovaný, včetně
"rozporcovaných" rukávů. Průstřihy jsme začistily lepidlem na textil.
Máninka se postarala o spodní košile pro oba, já o punčocháče a botky pro
malíře.
Pro Dagmaru s Gabrielem, kteří
procházejí galerií, jsme použily originální oblečení od Tonnera.
|
