Na kolech
 

 Katka bydlí už druhým rokem na koleji a domů přijíždí  jen na víkend. Tentokrát ji má na sobotu "zamluvenou" její mladší bráška, kterému slíbila, že si spolu vyjedou na kolech. Při okružní jízdě se tradičně zastaví  u bývalého kláštera, nedaleko je vyhlášená cukrárna a Toník jako obvykle čeká na lavičce, co Katka přinese dobrého. Čerstvé kremrole! Jsou křehké  a poctivě naplněné  sladkým sněhem. Oba si v klidu vychutnávají tu dobrotu, ani nepostřehnou, že z brány za nimi vyšel mladý pár...vlastně Toník si slavnostně oblečené dvojice všimnul a zdálo se mu, že mladou ženu odněkud zná. Upozornil tedy Katku a ta nevěří svým očím...vždyť je to Simona s Martinem!  Kamarádky se objímají  a Katka zahlédne blyštivý prstýnek a  kytici v rukou Simony. Ta v rozrušení zapomněla za zdmi kláštera kabát a vyšla ven jen v krátkých bílých  šatech. Martin se ale pro něj hned vrací a obléká svou ženu do kabátu, aby neprochladla. Katka zná dopodrobna příběh vzájemné lásky těch dvou i nenávist, která panuje mezi oběma rodinami. A stejně se nakonec v naprostém utajení  přes všechnu nepřízeň vzali...jen tak ve dvou s úředními svědky. Tak, hodně štěstí...
Cestou zpátky jedou Katka s Toníkem lesem a i tady si udělali malou zastávku, uhasili žízeň a Toník dokonce našel nějaké  houby.  A pak už vjíždí do města. V ulici ještě míjí Toníkova kamaráda , na chvilku se s ním zastaví a pak už hurá domů.

Scéna
Cyklovýlet našich panenek jsme měly v plánu už delší čas. Původně jsem myslela, že hlavní část nafotím před polystyrénovou stěnou s branou, ovšem na další záběry vyrazíme do terénu a tam využiji na šikovných místech pohledy na náš městský lesopark. No...nakonec jsem si postavila "les" i kousek "města" u nás za barákem.
Pro fotografování jsem upravila stěnu ze scény " Útěk z kláštera". Otvory pro okna jsem prořízla až k zemi a vznikly tak jakési průchody.
Cukrárna u Eriky skutečně existuje, mnozí ji určitě znáte a občas si tam podobně jako já chodíte podráždit chuťové buňky. Erika nám darovala několik dokonalých miniatur a já je hned využila pro nafocení poutače. V reálné podobě se s těmito sladkostmi na našich stránkách určitě ještě setkáte. Kremrole ovšem nejsou z fima, pekla jsem je spolu s velkými pro nás.
Plán s nedalekou cukrárnou byl jasný od začátku včetně mlsání na lavičce, ale původně měli jet naši aktéři do kláštera na nějakou výstavu. Jenomže....potom jsme se setkaly s Irčou (Ironka) a ta nám věnovala krásný komplet ze svojí dílny. Něžný, moderní, elegantní a perfektně vypracovaný. Věděly jsme, že něco takového určitě v některé scénce využijeme, ale že to bude hned v té nejbližší, to nás nenapadlo. Ale jak jsem si obleček doma znovu obdivně prohlížela, představila jsem si v něm nevěstu. A tajná svatba ve dvou byla na světě.

Přilba na kolo je vyrobená ze dřeva, zadní část jsem vymodelovala z pěněné samotvrdky a potáhla jsem jí i celý vnitřek. Limonádky jsou ze dřeva polepené vytištěným  obrázkem, celodřevěné jsou i lavičky. Prstýnky jsou ze zlatavého vázacího drátku, Martin má ovšem prsty jaksi "srostlé", a tak jsem mu přilepila jen takový falešný ohnutý proužek.  Bicykly jsou kupované, odřízla jsem jim ale zadní vyvažovací kolečka, "vyoperovala" hrací strojky ukryté v boxech a upravila výšku řidítek i sedla pro Katku. Na fotografování jsem si pak vyrobila jednoduché stojánky. Základem jsou čtvercové destičky z těžkého železa do kterých jsem vyvrtanými dírkami protáhla jakési úchyty z ohnutého drátu. Právě ty můžete vidět na fotografiích, destičky jsem "v lese"¨zasypala pískem a na "asfaltu"jsem je odstranila pomocí photoshopu. Nebylo to nijak pracné, neboť barevně téměř splývají s použitou střešní lepenkou.
Poslední focení se odehrávalo před zdí skutečné budovy, chodník je z dlaždic, které jsem našla na zahradě, obrubník jsem narychlo udělala ze dřeva. Mám velkou radost z toho, že se naši cestovatelé zastavili zrovna v místě, kde byl na zdi tenhle bilbord s "firmou Balcksvetlus". Však jsem ho měla doma nafocený už pěkně dlouho.


Panenky
Markéta :
Nápad s civilními svatebčany pro mě znamenal jednu nemilou věc -  ušít pro Martina černý pánský oblek. Kdysi jsem sice takový šila pro kouzelníka, ale i když to nebyla úplná katastrofa, mladého muže ze současnosti bych do něj neoblékla. Tentokrát jsem s výsledkem určitě spokojenější a navíc tmavý společenský oblek se nám může v budoucnu ještě hodit. Kravata je ze saténové látky a je vyrobená za pomoci textilního lepidla , košile je originál Tonner.
Svetr pro Toníka jsem ušila z úpletu, kalhoty jsou z fundusu, boty kupované.

Marie :
Katce jsem upletla dvoubarevný svetr a ušila kalhoty z tenkého plátna. Botičky byly zakoupené jako přívěsky na klíče.
Simona má na sobě už výše zmiňovaný komplet od  Ireny, jejíž perfektní výtvory můžete zakoupit na internetu.