Trosečník
 

Když piráti přepadli a potopili obchodní loď, podařilo se přežít jen jedinému muži z její posádky. Díky své odvaze a vytrvalosti dokázal Matyáš doplavat až na vzdálený ostrov. Při jeho průzkumu objevil zcela náhodně truhlu s pokladem, kterou tu zřejmě ukryli piráti.Ostrov byl však zcela opuštěný a Matyáš tu dlouhé měsíce marně vyhlížel nějakou loď. Nakonec se rozhodl, že postaví vor a jako zkušený námořník se sám pokusí doplout k místům, kde žijí lidé.
Při odvážné plavbě jej však zastihla bouře a prudký vítr zlomil stěžeň, na kterém byla připevněná plachta sešitá ze zvířecích kůží. Vor se tak stal zcela neovladatelný a mořské vlny ho v následujících dnech unášely neznámo kam. A pak přišlo to nejhorší, poslední vak s pitnou vodou je prázdný...

Toho rána dvě domorodé dívky prochází kolem klidné zátoky a zahlédnou na hladině plavidlo s ležící postavou. Společnými silami vytáhnou vor na pláž a zjišťují, že trosečník dosud žije. Jedna z dívek spěchá pro vodu, druhé se mezitím podaří vyčerpaného muže přivést k vědomí. Už první doušky vody jsou pro Matyáše doslova životodárné. Je zachráněn!
A pak se v zátoce objeví mladý muž bílé pleti, snoubenec jedné z dívek...zatím ještě nikdo netuší, že zachráněný trosečník je jeho krajan. To vše vyjde najevo, když oba promluví v rodném jazyce a vylíčí si vzájemně své osudy.
Truhla s pokladem, kterou Matyáš pevně přivázal k voru, s ním připlula až k tomuto kouzelnému ostrovu, kde David už před lety nalezl svou lásku i nový domov. Matyáš se však s první lodí, která připlula k břehům vrátil do své vlasti, dívkám tu ale zanechal část nalezeného pokladu.

Scéna
Vodní hladinu jsem již v našich scénách párkrát stavěla, ale vždy to byly jen menší plochy a mořskou zátoku s pláží by mohly představovat jen stěží. Jenomže obraz trosečníka na voru nosím v hlavě už hodně dlouhou dobu a když mě Máninka upozornila na starou fotografickou mísu používanou na velké zvětšeniny, která odpočívá na naší půdě, bylo rozhodnuto. Rozměr plechové mísy je 1,4 m x 1m a to už mi dovoluje postavit alespoň kousíček "moře".
Na dno mísy vložím látku pískové barvy, těsně za okraje dám na připravené polystyrény velké kameny. Menšími kameny a pískem potom skryji hranu a vytvořím pláž. Pak přijdou na řadu rostliny, některé jsou v květináčích, protože ty zůstávají ukryté za kameny, je tu juka, hatiora, trnopryšec, ale taky růžice netřesků a větvičky rododendronu. A protože jsme tentokrát nefotily na našem obvyklém místě, můžete v pozadí vidět i větve ořešáku.
Na konec jsme napustily naše "moře" hadicí.
První čtyři fotografie vznikly ve skutečnosti až na samém závěru, to jsme odnosily kameny, písek, rostliny, vylily všechnu vodu a odstranily světlou látku. Do černé mísy jsme pak znovu napustily vodu a před zadní hranu jsem opřela velkou bílou desku, které mi vytvořila horizont. A pak už jsem potřebovala jen dva páry rukou, které mi dělaly mořské vlny a já přitom fotila jako o život. Nakonec jsem zrovna z těchto fotografií měla největší radost... jen "obloha" byla příliš jednolitá, a tak mi s decentními mraky pomohl Photoshop.
Vor jsem vyrobila z lískového dřeva, svázaný je sisalovým provazem. Vak na vodu jsem skutečně ušila z tenké kožešiny, šavle je z originální výbavy Willa Turnera. Truhličku mi kdysi jako třináctileté dívce věnoval pod stromeček můj bratr, přežila i hry mých dětí a teď se mi výborně hodila na pirátský poklad.

Ještě bych napsala o jedné maličkosti... jistě jste si všimli, že tu poprvé jeden z představitelů "zavřel" oči. Většinou jsme tyhle situace řešili odvrácenou tváří, jenže tady by byl chudák odvrácený víc jak polovinu času. A tak mě napadlo vymodelovat malá víčka z pěnové samotvrdky. Po zatuhnutí jsem je opatřila i řasami ze starého smetáku a pak už bylo možné přilepit je na oči statečného námořníka (mám vyzkoušené, že lepidlo Herkules panenkám neuškodí na žádné části těla).


Panenky
Markéta :
Oblékat dívky z tichomořského ostrova lze bez pomoci jehly a nití. Ale úplně bez práce to nebylo...nejprve jsem obarvila bílý batist  a ten jsem pak pomalovala květinovými motivy, okraje jsou zalepené lepidlem na textil. Pak už jen stačilo Izabelu a Irenu do pruhů látek šikovně zamotat. Do vlasů každá z nich dostala ozdobu z malých umělých kvítků.

Marie :
Látku na rozedranou košili pro Matyáše jsem nemohla hledat jinde, než v krabici, která je u nás označená názvem "žebrák" a jedná se kus prastaré osušky z plenkoviny. Ano, i takové látky schováváme, protože i takové do některých scének potřebujeme a není nad přirozenou šitravost. Jeden rukáv
je neúplný, ale jinak jsem šila poctivou košili se šněrováním. Kalhoty jsou zapnuté vzadu na patent a tady už bylo nutné s devastací trochu pomoct. Opotřebovanost oblečení jsme ještě zvýraznily barvami na textil.
David dostal jednoduché plátěné kalhoty a na krk dřevěné korále.