Planeta Furi
 

Planeta Furi je od Země vzdálená 22 světelných let. Píše se rok 2384 a lidé tuto vzdálenost dokáží překonat během 14ti dní. Protože je Furi příliš daleko od světelného zdroje, neexistuje tu žádná původní forma života, ale vzhledem k obrovským nalezištím vzácného zynobia, začali pozemšťané koncem 23.století planetu osidlovat. Pod ochranným operimentem vytvořili atmosféru a umělé osvětlení s domněnkou, že zde postupně vznikne krajina podobná té na Zemi. Kvůli nedostatku vody ale museli od udržování vegetace ustoupit, chybějící zeleň nakonec vyrobili, a tak v jejich parcích najdete umělou trávu i květiny.
Martin s Emou tvoří pár už delší čas. Ema se na Furi narodila, cítí se tu bezpečně a jiné světy zatím nepoznala. Martin naopak žil až do svých12ti let na Zemi a teď v dospělosti by se tam rád vrátil. Planeta Země se před mnoha lety stala rezervací a život je tu velice dobrodružný.
Dnes mají ti dva schůzku v parku a Martin nedočkavě Emu vyhlíží. A už je tu! Po chvíli jako obvykle přibíhají malí geneticky upravení koníci, jediná volně žijící zvířata, která  pobíhají v parcích a loudí na návštěvnících pamlsky. Pak Martin s Emou řeší svoji budoucnost...slíbí si, že se vezmou a odletí spolu na planetu Zemi. V tom Ema zahlédla přicházejícího naribuse a rychle se ukryje za skálu. Naribové žijí na planetě Pindokrypton, jsou malého vzrůstu, ale sebevědomí jim nechybí. Pyšní se svými dlouhými nosy a mají mimořádný čich. Naribus jménem Hjaj se už dlouho neodbytně o Emu uchází a ta se chce setkání s ním vyhnout. Hjaj přijde až k Martinovi a začne pročmuchávat okolí. Naštěstí se v tu chvíli znovu objevují koníci, kterým se naribův chobot jeví jako výborná hračka. Hjaj se nakonec před rozvernými koníky zachrání útěkem přes skály. Ema vylézá z úkrytu a Martin jí vytýká, že mu o vlezlém nápadníkovi  neřekla. Ale všechny nepříjemnosti rychle překryje Martinova neskonalá radost nad tím, že zanedlouho ukáže své milované Emě ZEMSKOU REZERVACI, tu nádhernou prosluněnou krajinu plnou živých tvorů a vůní, zvuků a barev.

Scéna
Černočerná obloha je ze sametu, na "umělou trávu"stačil kus zeleného koberce, stromy jsou z ovocných větví  ověšené svítícími kuličkami, lavička je z tvrzeného polystyrénu potaženého samotvrdnoucí hmotou,"krmelec" je vlastně odkapávač na příbory naplněný senem.

Panenky
Markéta :
Martin má kombinézu ušitou z potahu na žehlící prkno, boty jsou originál Tonner. Skřítek dostal jednoduché triko s dlouhým rukávem, punčocháče i botky patří k jeho původnímu oblečku. Chobot jsem mu udělala z pěnové samotvrdky.

Marie :
Pro Emu jsem stejně jako Markéta ušila komplet z výprodejového potahu na žehlící prkna. Kabátek vzniknul podle střihu na jarní halenku od Dity, upravila jsem jen délku rukávů a krční výstřih. Botky jsou od Tonnera. Pro tuto scénu jsem Emě odlepila  její originální paruku a proměnila ji v blondýnu.