Šerpa
 

Letošní zimní dovolenou tráví Táňa se svými přáteli na horách. Zatímco ostatní ještě dospávají po včerejším večírku, kdy všichni trochu slavili, Táňa se sama vydá na neznámý svah, chce se trochu provětrat a užít si divokou jízdu. Jenomže přecenila své síly a následuje pád....

Robert si dnes trochu přivstal, je modré nebe a zdá se, že ranní vynáška proběhne ber potíží. Jako vysokohorský nosič chodí v Tatrách už pátou sezónu, cestu na Jurinovu chatu zná dokonale a šedesátikilogramový náklad nepředstavuje pro jeho trénované tělo žádný problém. Jenže asi v polovině trasy zahlédl ve sněhu ležící postavu. Přichází blíž a vidí mladou lyžařku, zjevně otřesenou po pádu. Snaží se zjistit, co se přihodilo a jak se mladá žena ocitla mimo vyznačené sjezdové dráhy. Táňa popisuje svoji nerozvážnost... ano, bylo to nezodpovědné a hloupé, když se rozhodla, že sama sjede dolů  a užije si trochu adrenalinu  na strmém svahu. "Holka bláznivá..." zamumlal polohlasem Robert, ale když zjistil, že se dívka nedokáže sama dostat do bezpečí, zkouší volat horskou službu. Jenže v těchto místech není signál a Robertovi nezbývá, než pomoci Táně sám. Složí tedy náklad a dřevěnou konstrukci promotá provazem tak, aby vytvořil jakousi sedačku, na kterou ještě rozloží svou bundu. Táňa se pak uvelebí v připraveném sezení a Robert ji ještě pevně připoutá gumovým upínákem. A jde se dolů. Táňa na tenhle nezvyklý sestup určitě nikdy nezapomene. Když ji Robert donesl až do střediska, moc se mu omlouvala a samozřejmě děkovala za pomoc v nouzi. Robert jen mávl rukou a spěchal zpátky k odloženému nákladu. Celou cestu si v duchu stěžoval na tahle městská trdla, co tak snadno přeceňují svoje schopnosti...ale byla opravdu moc hezká...pořád má v hlavě obraz její tváře, ty vystrašené oči i omluvný úsměv na rozloučenou...vlastně ani neví, jak se jmenuje. Na druhý den se zašel zeptat do střediska, jak to s dívkou dopadlo a zda je v pořádku. Dozvěděl se, že je v nemocnici a čekal tam na něho lístek
s krátkým vzkazem - Díky za všechno! Táňa -  721362014. O tom, zda napsané telefonní číslo zkusil Robert zavolat, snad ani netřeba psát.

Scéna
Tentokrát stačilo jen pár vyřazených prostěradel, polystyrénový sníh a v kuchyni na stole vzniklo zasněžené pohoří. Pro mě byla podstatná výroba dřevěné konstrukce a nákladu, který je třeba vynést na horskou chatu. Samozřejmě jsem chtěla, abyste si mohli vše prohlédnout, a tak je většina zabalená do průhledných igelitových obalů....takže tu máme toaletní papír - je vyrobený z nařezaných pruhů skutečného toaletního papíru natočených na malé papírové rourky. Papírová krabice - ta je...prázdná. Krabicová mléka - vznikla tak, že jsem polepila dřevěné hranolky zmenšeninami oskenované krabice od skutečného mléka. Nejprve jsem myslela, že vyrobím jeden velký hranol, ale nakonec jsem udělala poctivě všech dvanáct krabiček. Konzervy s fazolkami - dřevěné válečky polepené pevnějším papírem, který tvoří vystupující hrany. Kulaté části jsou natřené stříbrnou modelářskou barvou, zbytek opět polepený zmenšenými obaly. Sklenice s lečem - základem jsou malé lahvičky od nějakých asijských likérů, které jsem kdysi koupila ve výprodeji. Mají ubroušená hrdla, jako víčka slouží uzávěry od krabicového mléka pro tento účel "přilepená" kouskem plastelíny. Uvnitř je skutečné lečo s trochou želatiny. Špekáčky - malé buřtíky vymodelované ze samotvrdnoucí hmoty s barvou terakota, v měkkém stavu jsem je propíchala velkou jehlou a navlékla na tenký provázek, po zatvrdnutí už stačilo jen přelakovat. Toustové chleby -  dřevěné hranolky se zaoblenými hranami "opečené" naředěnými temperami. Tužkou jsem pak naznačila jednotlivé plátky. Mycí hadry jsou z nastříhaných kousků netkaného materiálu. No a konečně modrý igelitový pytel...tak ten je naplněný zbytky rouna.
Mobilní telefon je z kousku dřívka polepeného vytištěným obrázkem.Upínáky vznikly z barevné tkaničky a nejsou tedy moc pružné, háčky na koncích jsou z hodně pevného drátu. Každopádně mohu říct, že náklad byl celkem poctivě svázaný, protože nám při fotografování několikrát spadnul a přesto držel pořád pevně pohromadě.

Panenky
Markéta :
Protože Táňa dostala na lyžování zakoupený obleček od Tonnera včetně vybavení, zbývalo nám obléct jenom Roberta. Na mě vyšla zimní bunda a kalhoty. Materiál jsem opět  našla v našich zásobách z vyřazeného oblečení a Máninka dokonce vyštrachala i starý kovový zip s drobnými zoubky a malým jezdcem...a ještě měl i vhodnou barvu! Bunda je celá vypodšívkovaná a má funkční kapsy. Kalhoty jsou ušité z nepromokavé šusťákoviny a v pase jsou jen nabrané do gumy. Botky má Robert kupované. Turistické hůlky jsem vyrobila z pletacích drátů, rukojetě jsou z moduritu. Protože náklad, který nesl Robert na zádech byl opravdu celkem těžký, musel být po většinu času zavěšený na silonovém vlasci.

Marie :
Pro Roberta jsem upletla vlněný rolák s hrubším pánským vzorem a pruhatou čepici.