|
Před cukrárnou
Tomuhle setkání předcházelo
několikaměsíční internetové přátelství. Irena s Danem se tu seznámili náhodou a
dlouhé diskuze o všemožném je oba moc bavily. Dnes se ale mají setkat osobně,
konečně vidět jak ten druhý vypadá. Schůzka proběhne ve smluvené cukrárně, Irena
má v ruce kousek zelené větvičky jako poznávací znamení. Je všední dopoledne a
sezení před cukrárnou je prázdné. Irena si tedy objedná kávu a netrpělivě plná
skrytých očekávání vyhlíží Dana. Jak asi bude vypadat? Ví, že je s ním legrace,
má rád staré filozofy, vyzná se v umění a taky rád sportuje. Když se v dálce
objeví mladý dlouhovlasý muž v černých kožených kalhotách, triku bez rukávů a s
pirátským šátkem na hlavě, vlastně mu ani nevěnuje pozornost...tohle přece nemůže
být Daniel... jenže on jde směrem k ní!...Bože, to snad není pravda! Tak nějak
podvědomě zastrčí ruku s větvičkou pod ubrus a tváří se, jako že je tu jen
náhodou. Dan si dívku nenápadně ale celkem pozorně prohlédl a pak si stoupne
před obchod a čeká...vyhlíží...po očku ale stejně sleduje neznámou slečnu. A pak
nervózní Ireně vypadla z ruky ukrytá haluzka, leží na zemi a než se pro ni dívka
sehne stojí tu Dan, trochu se usmívá a jakoby nic řekne: "Něco jste asi
ztratila, slečno." Nu, tohle už Irena nemůže vydržet, hra na schovávanou končí,
oba si podají ruce a Irena jde s pravdou ven. Pak teprve se dozvídá o Danově
záměrném ustrojení, o jakémsi testu,
nakolik ovlivní jeho vzhled dosavadní sympatie. Irena byla sice poněkud
zaskočená, ale nakonec se celé situaci společně zasmáli a prožili spolu hezký
den.
Od té doby se ti dva scházeli pravidelně, stali se milenci a dnes už mají
společné příjmení.
Scéna
Venkovní nábytek má sedací plochu z pěněného
PVC, zbytek jsem vytvořila z drátů potažených bílou bužírkou (využila jsem
drátěné police z vyřazené chladničky), vše jsem slepovala vteřinovým lepidlem. Výloha ve stěně je skleněná, obklad jsem nakrájela z
novodurové desky. Všechny potraviny a nápoje
jsou skutečné a jedlé. Pohárky na
zmrzlinu vznikly slepením plastových krytek a části průhledné propisky. Tác je
slepovaný z plastové dělící příčky z kartotéky.
Reklama na zdi není náhodná, Monika je nesmírně tvořivý člověk, který navíc
dokáže skvěle prezentovat ostatním svoje zkušenosti a nápady.
V poslední době se spolu se svou dcerkou věnuje i Tonnerkám.(http://www.brydova.cz/napady/panenky).
Panenky
Markéta:
Pro
Dana jsem ušila kalhoty z černé koženky a ozdobila je nalepenými cvočky,
tričko je originál Tonner. Pro druhý převlek jsem ušila kraťasy s kapsami a
vyrobila sandály z kůže se zapínáním na suchý zip.
Marie:
Letní kostičkované šaty, které má na sobě
Irena,
jsou originál Tonner, kabelka je dárek od Světlany (Balcksvetlus),
jejíž letošní kolekce jistě uchvátí nejen milovnice značkových kabelek.
Těhotenské šaty jsem ušila z tenké průhledné látky, celé podložené bílou
podšívkou. Oboje botičky jsou originál Tonner. Šperky, které skvěle doplnily
oblečky, nám darovala Lenka (http://pldesign.webgarden.cz/).
Obsluhující
Magda má na sobě černé
plavky ve kterých k nám kdysi přicestovala, k tomu oblékla elastickou minisukni
s fundusu. Zástěrku s kraječkou jsem ušila z bílého silonu.
|
