Sci-fi
 

Píše se rok 2326 a v podmořském městě na planetě Zemi očekává Marcela s Matějem návštěvu  jejich společného přítele Roberta. Ten je již několik let členem Meziplanetární galaktické rady a díky tomuto postu má k dispozici  hyperprostorový teleport, který umožňuje cestování i po těch nejvzdálenějších světech. Vědeckotechnické výdobytky z jednotlivých planet jsou sice běžným obchodním artiklem, ale ne vždy a ne hned. Robert jako novodobý papaláš je má ovšem takzvaně z první ruky. Díky tomu už  vlastní Marcela celou sbírku poměrně vzácných domácích roboasistentů humidů, kterým stačí pár kapek vody k tomu, aby bleskově narostli z miniaturní podoby  na velikost potřebnou k jejich výkonu.
Když senzor hlásí povolenou teleportaci a milióny částic Robertova svalnatého těla jsou zase všechny pohromadě, dojde na srdečné přivítání. Marcela přitom zvědavě pokukuje po nenápadném balíčku v Robertově levici. A samozřejmě, Robert nezklamal....z planety Syranie dovezl nejnovější typ humida  a pro Matěje  má opravdovou specialitu. Sprej, který dokáže odhmotnit jakýkoli živý organizmus a  učiní jej tak na krátkou dobu lidskému oku neviditelným. V Marcelině nepřítomnosti muži novou látku vyzkoušeli a když se vrátila z občerstvením, našla už v místnosti jenom Roberta. Neviditelný Matěj však seděl  u stolu a statečně přemáhal smích, který by jeho přítomnost prozradil. Jeho následné znovuzjevení bylo pro Marcelu velkým překvapením.
Oba muži se pak občerstvili chutným spektrogelem, o nápoje  se postaral domácí hydromax. Pak přišel čas vyzkoušet nového humida. Ten rychle a obratně sklidil vše ze stolu. Přátelé si pak ještě dlouho společně vyprávěli, pobavili se s domácími mazlíčky, inteligentními luxmloky,  a teprve když vypnulo CPO (centrální podmořské osvětlení), zvedl se Robert k odchodu.


Scéna
Na tapetování kartonů představujících stěny jsem tentokrát použila dárkový balící papír, takže lepení nedopadlo nijak světoborně. Jenže já potřebovala nějaký výrazný vzor za pár korun, protože mi bylo jasné, že tyhle stěny už asi víckrát nepoužiji. A právě kvůli nedokonalému a taky trochu lesklému povrchu  jsem postavila scénu zády k oknu, abych zabránila přednímu světlu odkrýt tyhle nedostatky v plné míře. Díky velkému kruhovému oknu se to nakonec ukázalo jako docela šťastné řešení, protože vypouklé sklo propustilo do "místnosti" ideální množství zadního světla. Za sklo jsem přilepila modrou fotografickou fólii a  před "mořskou rostlinou"(vzrostlou hatiorou) se  při focení vystřídaly tři různé plastové rybky.
Nábytek jsem vymýšlela delší dobu, a než jsem objevila ve sklepě několik barevných novodurových desek, napadaly mě nejrůznější varianty. Ale teplovzdušnou pistolí ohýbané jednoduché tvary polepené černou samolepkou mi nakonec přišly jako nejvhodnější. Na polštářky jsem doma našla látku v téměř identické barvě. Koberec je ze žlutého leskyma, teleport vznikl z dekoračního vlnitého papíru a samotvrdnoucí hmoty, mloci byly původně koupelnové vůně s přísavkami, lampička je z odříznuté horní části svítící propisky, talíře jsou vyrobené ze žlutých kelímků od jogurtu. Součástí mléčných výrobků byly i malé gumové postavičky - humidé, senzorová deska byla původně magnetickým držáčkem na kancelářské spinky, na který mi přesně pasovaly kulaté uzávěry od šampónu v několika barevných provedeních.
No a protože je tahle scéna jedna velká fantazie, použila jsem na dvou fotografiích photoshopové triky.

Panenky
Markéta :
Robertovi se tentorkát  hodil jeho originální obleček, dostal akorát nový opasek a batmanův znak jsem ukryla pod našitou samolepku ozdobenou plastickými pidilepítky představujícími tlačítka (získala jsem je zdarma v končící prodejně Bankrot). Botky...spíš by si to zasloužilo název dvojité ponožky, jsem ušila oběma chlapíkům z lesklé pružné látky.
Marcela využila také originální obleček. Je od panenky Supergirl, která nedávno zapůjčila svoje červené botky Irině v březovém háji. Z oblečku jsem odpárala pláštěnku a ušila z ní jakési punčochy, znak jsem opět ukryla našitou samolepící fólií. Protože má Marcela na rozdíl od plochonohé Supergirl - Jany klenutá chodidla, musela jsem botičky vyrobit. Celé jsem je vymodelovala z hmoty FUN CLAY (vyrábí KOH-I-NOOR). Je to na vzduchu tvrdnoucí hmota podobná plastelíně, která je po ztvrdnutí pružná a lehká...tak trochu připomíná moosgummi a stejně dobře jde lepit vteřinovým lepidlem.V měkkém stavu se vymodelované části snadno spojují  lehkým přitlačením, odebrat je zpět bez porušení celku je prakticky nemožné.Velkou výhodou je i to, že ztvrdlé výrobky lze za pomoci vody znovu zpracovat do měkkého stavu a použít na další modelování (tuhle vlastnost běžně používám u klasické samotvrdnoucí hmoty).
 

Marie :
Matějovi jsem ušila jednoduchou kombinézu z pružného materiálu vzadu uzavřenou na zip. V roce 2326 se neobtěžují složitými střihy a všichni nosí  prakticky stejné oblečení.