Útěk z kláštera
 

V odpoledním čase pobývaly řádové sestry v klášterní zahradě. Některé tu pracovaly na záhonech s růžemi, jiné se zabývaly četbou. Je mezi nimi i sestra Rozálie a spolu s ní i nedobrovolná obyvatelka kláštera Eliška. Obě ženy vyhledají opuštěné zákoutí , kde usednou na lavičku před zdí klášterní chodby a dlouze spolu rozmlouvají. Eliška je v zoufalé situaci...otec ji nechal zavřít  do kláštera, aby ji tak navždy odtrhnul od jejího milovaného Sebastiana. Netušil ale,
 že Eliška nosí pod srdcem Sebastianovo dítě a láska těch dvou dokáže  překonat všechny překážky. Rozálie zná celou historii  a jako jediná i Eliščino velké tajemství. Stala se její důvěrnicí , zprostředkovala předání dopisů mezi milenci a je rozhodnutá napomoci Elišce k smluvenému útěku.
V podvečer začaly řeholnice odcházet na pobožnost do kaple. Eliška s Rozálií zůstávají v zákoutí zahrady. Teď přišla ta správná chvíle. Ano! Sebastian už spouští z vysoké zdi provazový žebřík. V mžiku je dole a krátce se vítá z oběma ženami....času je málo, musí spěchat. Ještě rychlé rozloučení s Rozálií, která vtiskne do Eliščiny dlaně malou sošku svaté Terezy, aby je chránila na jejich daleké cestě za štěstím. Obě ženy ví, že už se nikdy nesetkají, protože Sebastian odváží Elišku až do Nového světa.
Sotva jsou milenci v bezpečí spěchá Rozálie do kaple za ostatními...snad si nikdo nepovšimnul jejího zdržení. Ví, že se prohřešila proti řádu, ale přesto je ráda, že napomohla štěstí dvou mladých lidí.

Scéna
Obě stěny jsou opět vyrobeny z polystyrénu potaženého tenkou vrstvou lepidla na obkladačky."Vitrážová" okna jsem namalovala na silnější průsvitné desky slupovacími barvami. Plastika svatého muže vznikla díky jedné z mnoha zvonařských forem, které kdysi zachránil před likvidací můj muž. Jenže formy jsou sádrové, a tak jsem místo odlévání využila samotvrdnoucí hmotu, kterou jsem do formy natlačila. Teprve po vyklopení jsem zjišťovala, kdože se nám to z formy vyloupl. Ve svatých se nevyznám a při výběru jsem se řídila pouze velikostí. Podle atributů by se mohlo jednat o svatého Silvestra, ochránce dobré úrody a domácího zvířectva....no, taky jsem mohla sáhnout po někom vhodnějším. Ale nedá se nic dělat, budeme tedy v klášteře Silvestrýnek.
Dřevěná lavička je z fundusu, žebřík jsem vyrobila z dřevěných špejlí a konopného provázku. Zem je pokrytá vrstvou písku a záhonky tvoří mech a množství rozkvetlého hlohu, který připomíná růže.

Panenky
Markéta :
Na ušití roucha řádové sestry Rozálie jsem použila tenkou látku z pánských kalhot. Hábit je volný, vzadu se zapínáním, škapulíř (pruh látky s otvorem na hlavu visící z ramen) je spojen v pase a  přes obojí jsem  panence oblékla velký bílý límec se stojáčkem. Závoj  je v obličejové části také orámován bílým pruhem.
Křížek zavěšený na stříbrném řetízku je ze starého růžence. Černé šněrovací botky jsou originál Tonner.
Roucho je pouhá stylizace, nepředstavuje žádný existující řád, je to prostě...Silvestrýnka.

Sebastian je oblečený do úzkých šedých kalhot  se zavíráním na bocích. Košile i boty jsou originál Tonner.

Marie :
Elišce jsem ušila z popelínové látky dlouhé šaty se širokou nabíranou sukní. Ozdobené jsou bavlněnou krajkou a u krku bílým límečkem. Zapínají se vzadu na patenty, v pase jsou převázány širší saténovou stuhou. Spodnička je z tenoučké bavlněné látky s  bohatým kanýrem. Bílé punčošky a botky jsou  originál Tonner.