Komtesa

Hrabě Sebastian je velkým milovníkem koní a  majitelem jedinečného chovu. Téměř každý den projde stájemi, dbá na to, aby  se zvířaty bylo zacházeno starostlivě a láskyplně. Také dnes se přišel podívat za svými koníky a pro každého má nějaký pamlsek. Najednou zvenku  zaslechne zlostný ženský hlas a hlasité koňské ržání. Když vyjde ven, uvidí před vchodem do svého zámečku mladou krásnou šlechtičnu a nedaleko zahlédne vyplašenou kobylku....ale vždyť je to Jasněnka! Ušlechtilá  mírumilovná klisnička, kterou od Sebastiana nedávno koupil majitel sousedního panství pro svou dceru. Sebastian se snaží Jasněnku přivolat, jenže sotva se mu to podaří, rozhodne  se ji nová majitelka potrestat za  neposlušnost. Sebastian hned poznal, že kobylka okusila od mladé komtesy nejednu ránu bičíkem, ale ty další už jí nedovolí! Vytrhne rozzlobené ženě  bič a v návalu vzteku ho přelomí a zahodí na zem. Potom uklidňuje vystrašenou Jasněnku a slibuje, že už jí nikdo neublíží. Komtesa Laura se hněvá a chce aby jí Sebastian ihned zavolal majitele panství, stěžuje si na nezvladatelnou neposlušnou "herku", kterou zdejší hrabě prodal jejímu otci. Když se oba  trochu uklidnili, představil se Sebastian komtese, složil poklonu jejímu půvabu, ovšem nezapomněl ji pokárat za hrubé zacházení s nebohou kobylkou. Nu, Laura se před sličným hrabětem trochu zastyděla a docela ráda svolila k prohlídce Sebastianových stájí.
Tady teprve  komtesa pochopila, že kůň není jen hloupý vycvičený slouha, ale  může být  člověku vnímavým a oddaným  přítelem.
Poté  dostala pozvánku na společnou projížďku a namísto zlomeného bičíku jí hrabě věnoval rudou růži. Ano, ano, jak správně tušíte, ti dva se do sebe zamilovali, nezůstalo jen u jedné projížďky a koně se nakonec stali jejich společnou doživotní láskou. Že se vám to zdá všechno poněkud neskutečné? Nic si z toho nedělejte, mně také...

Scéna:
Scénu tvoří poměrně velká  zeď (na délku asi 1,20 m) se vstupní branou.. Zeď je polystyrénová, potažená tenkou vrstvou lepidla na obkladačky a je sestavená ze tří dílů. Vrata jsou ze sololitu ozdobená starobylými mosaznými kruhy na záclony, a jsou "pobita" kovově vyhlížející konturou na sklo. Velká žardiniéra je vlastně stará skleněná cukřenka natřená spolu s podstavcem světlou barvou. Náplň tvoří žluté květy mahonu. No a pak už tu máme jen pár stromů, lavičku ozdobné zábradlíčko, vrstvu písku a mechy.

Panenky
Markéta :
V poslední době jsem se poněkud víc zaměřila na nákup Tonnerovic chlapíků, Sebastian by ovšem měl být na delší dobu tím posledním. Snad...
Pro tuto scénu jsem ušila jenom kožené kalhoty s páskem, košili s nabíranými rukávy zapůjčil zahradník. Boty jsou originál Tonner.
Dámské sedlo pro Jasněnku je rovněž kožené, vyrobila jsem ho na míru pro 16" panenku. Kůň je samozřejmě kupovaný, pro Tonnerky trochu podměrečný, ovšem většího "chlupatého" se mi nepodřilo sehnat.

Marie :
Oblečení pro Lauru není přesnou replikou jezdeckého kostýmu, ale spíše výtvorem mé fantazie. Sukně a kabátek jsou z modrofialového sametu zdobené úzkým bílým prýmkem. Halenka z tenkého bílého materiálu má u  krku a na rukávech plisované  volánky. Na stojáčku je připevněná starobyle vyhlížející brož. Název pro pokrývku hlavy si musíte doplnit sami, neboť je to spontánně vzniknuvší baretočapkoklobouk ozdobený peřím. Botičky a bílé punčošky jsou originál Tonner, spodnička je z fundusu.