Setkání v lese

Honzík s Terezkou jsou dva sirotci, kteří od podzimu putují krajem. Dobří lidé je občas podarují trochou jídla, jenže tady v kopcích jsou obyvatelé vesměs chudí a nemají mnoho na rozdávání. Děti už jsou unavené, usednou tedy na chvíli pod vysoký strom a rozdělí se o krajíček suchého chleba.
Najednou odkudsi slyší veselé hvízdání. To Jindřich, chalupník a šikovný řezbář, se vrací z městečka, kam vezl odevzdat své dílo. Od majitele zámečku  dostal za ozdobný  rám štědře zaplaceno a dokonce si vysloužil oslovení "mistře"! Zlatky cinkají Jindřichovi v kapse... už se tolik těší domů, kde překvapí malými dárky svou ženu Marjánku a dcerku Barušku. Vtom zahlédne u cesty opuštěné děti. Vyslechne jejich příběh a pak už se nerozmýšlí ani chviličku. Šup s nimi na sáňky, roztáhnout deku v níž měl  předtím zabalený rám...oh! Stačí tak pro jednoho...nevadí, Jindřich svlékne svůj teplý kožich a zabalí do něj zkřehlé děvčátko. Začalo sněžit. Terezka se uvelebí na sáňkách a ve vyhřáté kožešině je jí blaze. Honzík se nechá také chvíli vézt, pak ale seskočí a jde pomoct Jindřichovi táhnout sáně.
A chcete vědět, jak to bylo dál? Inu, Marjánka z nalezených dětí příliš nadšená nebyla...dva hladové krky teď v zimě! Jenže je to holka měkkosrdcatá  a těch dvou chuděrek se jí zželelo...navíc Jindřich přistrčil Marjánce pořádnou hrst  vydělaných zlatek a Baruška se za oba sirotky tolik přimlouvala. Marjánka tedy usoudila, že u nich děti zůstanou dokud nesleze sníh a...pak se uvidí. Jenže Terezka byla tak milá a přítulná! Honzík zase  trávil všechen čas s Jindřichem, bavila ho voňavá práce se dřevem a v hospodářství zdatně pomáhal. Čas běžel....venku už dávno kvetly louky a děti věděly, že našly nový domov.V báječném světě panenek by to snad ani nemohlo dopadnout jinak...

Scéna:
Alespoň jednu zasněženou zimní scénu jsem si nemohla odpustit. Postavit ji bylo pro mě zase o něco jednodušší než před rokem...říká se tomu "nasbírané zkušenosti". Vyrobit jsem potřebovala  jen svatý obrázek s věnečkem, lavička i hranice dříví jsou z fundusu. Hlavní věc - sáňky - jsem měla objednané u tatínka, který je také vyrobil. Do uzlíčku jsem dětem zabalila kousky tvrdého chleba, jablíčka, která drží od podzimu v lednici jako čerstvá, dřevěnou panenku z přemalované vánoční ozdůbky a opravdu maličkatý růženec. Největší zážitek  při fotografování  scény představuje "zasněžování krajiny", které s nebývalou vervou obstarává  Máninka. Bohužel, padající sníh kvůli nedostatku světla  nedokážu na snímcích zachytit  Závěrečný úklid pak představuje nekonečný souboj s jemnou polystyrénovou drtí.

Panenky
Markéta :
Postavu šlechetného venkovana měl tentokrát představovat Matěj nebo Štěpán...jenže, když jsem zkoušela naše chlapíky obléct do čapky a kožichu jednoznačně nejlépe to slušelo Jindřichovi. Takže je na scéně po krátké době znovu on. Dostal na sebe kacabajku ušitou z tenkého dyftýnu, hnědé kalhoty si "vypůjčil" od zahradníka, šála je ustřižená z jakési vložky prastarého kožichu, botičky jsou kupované. Kožíšek ušitý z tenké beraniny má zapínání na čamary. Čapku jsem vytvarovala pomocí páry a vhodné dřevěné koule z kloboukového filcu. Na ozdobný lem jsem použila zbytky kožešinky.
Terezka má na sobě červenou nabíranou sukýnku, kterou zdobí dva pruhy našité z tmavomodrého tkalounu (spodní jsem využila na začištění sukně). Na těle má jupku se šůskem a hlavní část oblečení tvoří velký barevný šátek, který kryje hlavu i valnou část těla. Botičky byly součástí oblečení ve kterém k nám přicestovala a punčochy má ušité z tmavé bavlněné ponožky.

Marie :
Když k nám Honzík  v  originálním oblečku,dorazil,  nevypadal jako chudý sirotek. Ušila jsem mu tedy krátký kabátek z netkaného materiálu (podšívka z bundy). Zapínání na knoflíky je falešné. Čepici jsem ušila z pružného lemu, kalhoty jsou z  tenkého plátna, botičky má Honzík kupované.
Pro Jindřicha jsem ušila mošnu přes rameno.