U krbu

Kamila sedí u krbu v jejich starém anglickém sídle a netrpělivě čeká na návrat  svého milovaného manžela. Tak  moc touží sdělit mu báječnou zprávu, kterou se dnes dozvěděla...Snaží se trochu rozptýlit knihou, ale příliš se jí to nedaří. Konečně! Už slyší na schodišti jeho kroky. Následuje vřelé přivítání, ale sotva Kamila začne s tajemným výrazem mluvit o překvapení, nic netušící Filip ji jemně zarazí s tím, že nejdříve musí rozbalit dárek, který má pro ni schovaný v cestovní brašně. Samozřejmě k tomu nemusí svou ženu dvakrát pobízet. Spěšně otvírá kabelu a....vykoukne chundelatá hlava s párem korálkových očí. Kamila je dojatá, mazlí se s kočičkou, je nadšená a hned má zase slzy na krajíčku. Filip její podivné náladě  nerozumí. Raději tedy poprosí o šálek horkého čaje, venku už je zima a na dlouhé cestě poněkud prochladnul.
Společně pak vypijí čaj, u krbu je příjemně teplo, Filip se pohodlně uvelebil ve staré lenošce...teď přišel ten správný okamžik! Kamila vstane, něžně obejme svého muže kolem ramen a přitom mu zašeptá tu skvělou novinku, že se zanedlouho stane tatínkem. Filip je jako ve snách... typický introvert není schopen naplno projevit své emoce, cítí však neskonalý pocit štěstí a hlubokou lásku ke své ženě.
Manželé zůstali u krbu dlouho do noci, pak už ale starostlivý Filip prosí  Kamilu, aby si šla lehnout. Musí teď přece hodně spát a odpočívat.

 

Scéna:
Představu o tom, jak by měl vypadat nábytek a zařízení v téhle scéně  jsem měla od začátku naprosto jasnou...ovšem s jeho výrobou už to tak jednoduché nebylo. První problémy přinesly tzv. lví nohy, které jsem si tuze přála u starožitného nábytku mít. Moje naivní představy, že to "nějak vyříznu" vzaly rychle za své, neboť vzhledem ke zcela odlišnému postavení hran v typickém prohnutí se jednoduše vyříznout nedají. Nakonec to zachránila rašple, kvalitní tvrdý materiál  a trocha té prostorové představivosti. Docela novou zkušeností pro mě byla výroba krbu, na který jsem použila zbytky odlehčených tvárnic (ytongu) pečlivě schraňované  po rekonstrukcích koupelen. Báječný materiál! Pravda, trochu křehký, ovšem lze z něj docela  snadno vyrobit nejrůznější dekorace. Pro povrchovou úpravu jsem použila lepidlo na obkladačky.
Do starobylého sídla bylo zapotřebí dostatek  obrazů na stěny a vhodné dekorační předměty. Ozdobný porcelán zapůjčila na focení Máninka, globus je kupovaný v Bankrotu, model plachetnice v  Levné knize a sloupkové hodiny vznikly tak, že jsem v bazaru objevila malou mosaznou konstrukci s kulatým otvorem. Nevím, k čemu tahle věc původně sloužila, ale já jsem okamžitě viděla sloupkové hodiny. Za 20 Kč byly  moje. Doma jsem pak našla starou kovovou brož, kterou jsem nalepila na  vršek, ciferník jsem si půjčila z malých hodin a  na dozdobení použila zlatou konturu na sklo. Porcelánový servis je kupovaný a samozřejmě v něm nechybí skutečný čaj.
Pak už bylo potřeba jen "rozdělat oheň" v krbu a pozvat na scénu hlavní aktéry.
 

Panenky
Markéta :
Filip správně vytušil, že budu tentokrát plně zaměstnaná výrobou nábytku a na šití mi nezbude moc času. Přijel k nám tedy oblečený a rovnou z krabice vyskočil do připraveného interiéru. Dostal kupovanou tašku, původně asi peněženku na drobné, které jsem koženkou zakamuflovala kovový rámeček a přidělala ucho.

Marie :
Kamila čekala na svou "hereckou" příležitost hodně dlouho. Hlavním důvodem byl její účes, který se do civilních scén příliš nehodil, ale mně bylo líto ho panence rozebrat. Ovšem mojí představě mladé dámy z první poloviny minulého století odpovídala přesně.
Ušila jsem pro ni starorůžové kostýmové šaty ze splývavého syntetického materiálu (šil se opravdu mizerně), ozdobené drobnější zoubkovanou kraječkou ve "spřáteleném" barevném odstínu. Šperky jsou jednoduché z drobného rokailu, botičky kupované Kingstate.