V žaláři

 Mladý šlechtic Šimon je už několik týdnů v žaláři, a i když jeho milovaná Laura udělala vše pro jeho osvobození, bude nevinný muž zítra veřejně popraven. Zoufalá Laura však vymyslela nevídaný plán na jeho záchranu. S láhví silného vína a měšcem zlaťáků  přemluví starého žalářníka, aby jí dovolil alespoň na chvilku vstoupit do cely a ona se mohla pod jeho přísným dohledem rozloučit se svým milovaným mužem. Strážce ale netuší, že odvážná Laura má pod velkou krinolínou ukrytou hadrovou figurínu v lidské velikosti a  kožený opasek z něhož vedou po obou bocích pevná poutka sahající až na stehna.

Překvapený Šimon pevně stiskne Lauru ve svém náručí. Ta mu však v záplavě polibků rychle sděluje svůj plán. Teď se postaví tak, aby širokou sukní zakryla pryčnu a jakmile žalářník zvedne k ústům láhev s vínem, provedou bleskovou výměnu V jeden okamžik vytáhne z pod krinolíny hadrového panáka, Šimon současně vklouzne pod její sukně, nahmátne kožená poutka, kterých se bude přidržovat a celý zbývající čas zůstane přikrčený na bobku. Laura ještě před tím strážci připomene donesené víno a  pak přijde jejich chvíle! Vše je dílem okamžiku, Laura urovnává figurínu na pryčně a zakrývá jí dekou, mluví s ní láskyplně, několikrát ji políbí a pak pomalým krokem vychází z cely ven. Žalářník ještě jedním pohledem zkontroluje ležícího muže, zavře pevná vrata  a spokojeně si pohrává s měšcem v kapse.
Kočár má Laura přistavený hned vedle vchodu do věznice, kráčí velice zvolna a pak opatrně zvedne nožku na schůdky u kočáru se zataženými záclonkami, trochu pozvedne sukni a Šimon mrštně vklouzne dovnitř. Když nasedne i Laura, spolehlivý kočí zavře dveře, vyskočí na kozlík a práskne bičem, aby se koně vydali tryskem  na cestu. Na cestu za svobodou!

Scéna
Jen dvě holé kamenné zdi a dřevěná pryčna tvoří tuhle scénu. V podobném prostředí jsem nefotila a takové novinky mě vždycky baví. Kamenné stěny jsem vytiskla na pásy papíru, které jsem slepila až vznikly dva archy o rozměrech cca 90 x70 cm, ty jsem pak přilepila na odpovídající kartónové desky. Pryčna je dřevěná a podlahu tvoří asfaltová lepenka posypaná jemnou zemí a senem. Figurínu jsem ušila ze starých silonek vycpaných rounem. Velikostně odpovídá tonnerkám, ale je samozřejmě lehká a "skladná". Hlavu jsem původně chtěla nechat jen s našitými vlasy bez náznaku obličeje s tím, že tenhle náhradník, bude po celý čas obrácený ke stěně a tvář mu zakryjí dlouhé husté vlasy. Když byl ale panák hotový, zkusila jsem ho přece jen trochu namalovat a i když má obličej plochý, podařilo se mi pomocí stínování vytvořit jednoduché rysy, a tak se mohl otočit do prostoru a ukázat tvář.

Panenky
Markéta:
Šimon si už potřetí zahrál v oblečení, které kdysi vytvořila Máninka pro trosečníka. Šaty pro Lauru jsem ušila z pružného saténu, pod dvěma spodními sukněmi má oblečenou širokou krinolínu, která je vyrobená z plastových kruhů vertikálně pospojovaných silnější stužkou. Šperky, které má Laura na sobě vyrobila  Světlana Ježková  -
Blacksvetlus.

   

Zpět na hlavní stranu