V žaláři
Mladý šlechtic Šimon je už
několik týdnů v žaláři, a i když jeho milovaná Laura udělala vše pro jeho
osvobození, bude nevinný muž zítra veřejně popraven. Zoufalá Laura však
vymyslela nevídaný plán na jeho záchranu. S láhví silného vína a měšcem zlaťáků
přemluví starého žalářníka, aby jí dovolil alespoň na chvilku vstoupit do cely a
ona se mohla pod jeho přísným dohledem rozloučit se svým milovaným mužem.
Strážce ale netuší, že odvážná Laura má pod velkou krinolínou ukrytou hadrovou
figurínu v lidské velikosti a kožený opasek z něhož vedou po obou bocích
pevná poutka sahající až na stehna.
Překvapený Šimon pevně stiskne Lauru ve svém náručí. Ta mu však v záplavě
polibků rychle sděluje svůj plán. Teď se postaví tak, aby širokou sukní zakryla
pryčnu a jakmile žalářník zvedne k ústům láhev s vínem, provedou bleskovou
výměnu V jeden okamžik vytáhne z pod krinolíny hadrového panáka, Šimon současně
vklouzne pod její sukně, nahmátne kožená poutka, kterých se bude přidržovat a
celý zbývající čas zůstane přikrčený na bobku. Laura ještě před tím strážci
připomene donesené víno a pak přijde jejich chvíle! Vše je dílem okamžiku,
Laura urovnává figurínu na pryčně a zakrývá jí dekou, mluví s ní láskyplně,
několikrát ji políbí a pak pomalým krokem vychází z cely ven. Žalářník ještě
jedním pohledem zkontroluje ležícího muže, zavře pevná vrata a spokojeně
si pohrává s měšcem v kapse.
Kočár má Laura přistavený hned vedle vchodu do věznice, kráčí velice zvolna a
pak opatrně zvedne nožku na schůdky u kočáru se zataženými záclonkami, trochu
pozvedne sukni a Šimon mrštně vklouzne dovnitř. Když nasedne i Laura, spolehlivý
kočí zavře dveře, vyskočí na kozlík a práskne bičem, aby se koně vydali tryskem
na cestu. Na cestu za svobodou!
Scéna
Jen
dvě holé kamenné zdi a dřevěná pryčna tvoří tuhle scénu. V podobném prostředí
jsem nefotila a takové novinky mě vždycky baví. Kamenné stěny jsem vytiskla na
pásy papíru, které jsem slepila až vznikly dva archy o rozměrech cca 90 x70 cm,
ty jsem pak přilepila na odpovídající kartónové desky. Pryčna je dřevěná a podlahu tvoří asfaltová lepenka posypaná jemnou zemí a
senem. Figurínu jsem ušila ze starých silonek vycpaných rounem. Velikostně
odpovídá tonnerkám, ale je samozřejmě lehká a "skladná". Hlavu jsem původně
chtěla nechat jen s našitými vlasy bez náznaku obličeje s tím, že tenhle
náhradník, bude po celý čas obrácený ke stěně a tvář mu zakryjí dlouhé husté
vlasy. Když byl ale panák hotový, zkusila jsem ho přece jen trochu namalovat a i
když má obličej plochý, podařilo se mi pomocí stínování vytvořit jednoduché
rysy, a tak se mohl otočit do prostoru a ukázat tvář.
Panenky
Markéta:
Šimon si už potřetí zahrál v oblečení, které kdysi vytvořila Máninka pro
trosečníka. Šaty pro Lauru jsem ušila z pružného saténu, pod dvěma spodními
sukněmi má oblečenou širokou krinolínu, která je vyrobená z plastových kruhů
vertikálně pospojovaných silnější stužkou. Šperky, které má Laura na sobě
vyrobila Světlana Ježková -
Blacksvetlus.
|