U jeskyně

Gita je jednou z dcer vikinského válečníka a dobyvatele, který se svými muži podniká loupeživé výpravy do Evropy. Na svých veslicích vplouvají proti proudu velkých řek do vnitrozemí a tady drancují a vraždí...a Gita to nenávidí. I když byla vychována jako válečnice, odmítá se zúčastňovat takových krutostí a vzpírá se otcově vůli. Jenže teď se jí otec rozhodl provdat za jednoho ze svých mužů, aby tak zajistil její poslušnost...vybral toho nejudatnějšího a zároveň nejkrutějšího. Gita se s tím nehodlá smířit a proto vymyslí odvážný plán. Před další výpravou se přidá k válečníkům a předstírá, že je připravená bojovat po boku svého otce, ve skutečnosti ale plánuje útěk. Během plavby se však s otcem pohádá... ten ji nakonec přikáže svázat a když zakotví u břehu, jeden z mužů dostane příkaz s ní zůstat v lodi a hlídat ji. Gita se však lstí dokáže vymotat z provazů, pak vyčká na vhodnou chvíli a omráčí strážce. Zrovna, když se vydá na útěk do nedalekého lesa, vrací se otcova posádka se svými úlovky k lodím. Několik mužů ji pronásleduje. Odvážná Gita se hbitě prodírá hustým podrostem. Pak už jí ale docházejí síly a nakonec musí zastavit, protože stojí na okraji vysoké skály...pronásledovatelé jsou jí v patách. Gita se rozhodne slézt po strmé stěně, jenže se nemá čeho přidržet a zřítí se dolů. Když se probere z otřesu, cítí palčivou bolest v nohách a nedokáže se na ně postavit. Plazí se tedy sněhem a ukryje se v nedaleké jeskyni. Ještě slyší, jak posádka volá její jméno, ale nakonec už je ticho. Gita se zahalí do kožešinového pláště a přikryje se smrkovými větvemi.
Na druhý den kolem jeskyně prochází Šimon, zemědělec z nedaleké vesnice. Zaslechne tiché sténání a proto nakoukne do jeskyně. Pod chvojím je ukrytá mladá žena...normanská žena, je zraněná a nemůže hýbat nohama, mluví na Šimona, ale ten jí nerozumí...měl by ji zabít, Normané jsou krutí nepřátelé....jenže to Šimon nedokáže. Raději se sebere a pospíchá pryč, ale pořád slyší její prosebné volání...je to ještě dívka a potřebuje pomoct...Šimon se vrací, ovšem netuší, že hrdá Gita nežádá o pomoc, nýbrž o to, aby ji zabil. A tak když Šimon vytáhne nůž, čeká Gita odevzdaně na smrt...jenže muž má jiný plán. Zanedlouho už před jeskyní svazuje z několika silných větví jakási nosítka. Poklade je chvojím, na ně Gitu uloží a pak jí táhne k sobě domů.
Dva měsíce ji léčí a stará se o ni, dva měsíce ji učí svůj jazyk, dva měsíce s ní žije dnem i nocí. Pak Gita poprvé vyjde ven, sice už navždy bude trochu kulhat, ale po celý zbytek života bude oddanou Šimonovou ženou. Houževnatou, pracovitou, odvážnou, ale také milující a laskavou maminkou.

Scéna
Když jsem si před časem vyzkoušela na menších kouscích polystyrénu výrobu umělého kamene, vrhla jsem se na skálu. Na půdě jsme měli už dlouhá léta nedodělané windsurfingové prkno. Jeho předchůdci brázdily řadu sezón jihočeské rybníky, ale tohle poslední už zůstalo v původní polystyrénové podobě. A já se rozhodla jej zrecyklovat na skálu. Sestavila jsem jí ze třech dílů, které do sebe v horní části zapadají, takže skála stojí i díky široké základně opravdu pevně. Tvarovala jsem pomocí nože, rašple, šroubováku, pájky a horkovzdušné pistole. Sestavená skála je dlouhá 1,5 m a vysoká 95 cm. Síla materiálu se pohybuje mezi 13 -17 cm. A protože jsem v prostředním díle vylámala pomocí šroubováku a nože vstupní otvor, bylo nutné vytvořit i jeskyni. Ta vznikla z papírové krabice jejíž jedna stěna (ta do které je vzhledem k úhlu fotografování vidět) je opatřená "skalní" polystyrénovou deskou., zbylé tři jsem natřela černou barvou, ale pak jsem stejně musela dojem pokračující černé chodby vytvořit pomocí sametu.

Panenky
Markéta:
Šimonovi jsem ušila teplou halenu a plášť z hodně staré vlněné látky, na nějž jsem vyrobila kovovou sponu, kalhoty a boty má z fundusu. Nůž i opasek si vypůjčil od jiných tonnerovic chlapíků. Gita má na sobě svoje originální oblečení.