Truhla po prababičce

Před koncem října jde Helena se svou dcerkou na půdu, aby tu našla ve velké papírové krabici nejrůznější přírodniny a dekorace na hřbitovní výzdobu. Sotva vstoupí, Vendulka zahlédne box, v němž jsou uloženy její dětské hračky...hned vytahuje princeznu, se kterou si jako malá hrávala. Ukazuje jí mamince a připomíná, jak společně stavěly z kostek hrady a plastoví hrdinové bojovali o přízeň krasavice. Jenže maminka sem přišla vyzvednout šišky, ozdobné větvičky a květináče, a tak nabádá dcerku aby vše zandala a šla jí pomoci. Společně vybírají, co by se jim mohlo hodit na výrobu chvojových kytic. Už se chystají odejít, když  Vendulce  padne do oka truhla po maminčině prababičce...a už škemrá, jestli by se alespoň na chvilinku nemohly podívat na ty starodávné věci. Maminka se nejprve zdráhá, ale pak uzná, že už delší čas  truhlu neotevřely, a tak se nechá přemluvit. Opatrně vyndává svatební závoj a šaty a Vendulka si vše s nesmírným zájmem prohlíží, v poslední době hodně vyrostla a šaty by jí asi byly tak akorát. Ve spodním šuplíku ještě společně okukují kabelky a chundelatý rukávník. Nakonec tedy odcházejí obě s plnýma rukama, šťastná Vendulka si nese svatební šaty na vyzkoušení...už se nemůže dočkat.

Scéna
První scénku na půdě jsem fotila před necelými sedmi lety. Tentokrát slouží půda jako úložiště různorodých věcí. Nepotřebovala jsem nic vyrábět, mým úkolem bylo otevřít téměř dvě desítky krabic a z nich vyndat vše potřebné....a pak to zase vše zandat.

Panenky
Markéta:
Pro Vendulku jsem ušila z dámské podkolenky triko a k tomu z tenkého úpletu tepláky. Helena dostala takovou domácí halenu a vestu, kalhoty jsou z fundusu. Obě mají botky originál Tonner a originální jsou i šaty z truhly. Já k nim udělala jen závoj z bílého tylu.

Zpět na hlavní stranu