Bratři

Bela popíjí odpolední čaj ve svém budoáru, když sem náhle vstoupí neznámý muž zahalený v plášti. Vylekaná dáma chce volat o pomoc, muž však před ní padne na kolena a prosí, aby jej vyslechla. Chová se velmi pokorně a Bela  vycítí, že  potřebuje její pomoc. O zámecké paní je totiž známo, že je mimořádně vlídná a s poddanými jedná na rozdíl od svého manžela laskavě. Málokdo ovšem tuší, že zámecký pán Daniel prožil jako dítě tragickou událost, při které zahynuli jeho rodiče i mladší bratr. To jej navždy poznamenalo, zůstal velmi uzavřený a i když jednal vždy spravedlivě, byl velmi přísný a nesmlouvavý. Svou ženu ovšem nadevše miloval a jen ona věděla, jak moc jej celý život trápí, že přišel o své nejbližší.
Teď tedy Stela naslouchá prosbám mladého muže, který se kvůli nemocnému dítěti ocitnul ve finanční tísni a nemůže zaplatit daně. Jeho rodině hrozí, že přijdou o střechu nad hlavou a David prosí, aby mu s platbou posečkali, že vše do podzimu splatí, synek už se uzdravil a další výdaje za doktora  nebudou potřeba. Bela hledí do tváře prosebníka a jeho hlas i oči jí připadají najednou tak povědomé. Vstane a odkryje mu kápi...údivem vykřikne...vždyť tohle musí být...výkřik zaslechne Daniel a spěšně vstupuje do pokoje. Zahlédne neznámého muže a chce opovážlivce rázně potrestat. Bela jej však zadrží a žádá rozezleného manžela, ať si neznámého dobře prohlédne. Když si oba muži pohlédnou do tváře, pochopí, že jejich neuvěřitelná podoba není náhodná. Daniel tomu nejprve nemůže uvěřit, pak se však z Davidova vyprávěni dozvídá o jeho nečekané záchraně, o tom jak jej rodina chudého rybáře vzala za vlastního a až v dospělosti se dozvěděl, že není jejich pokrevní syn. Vyprávěni nebralo konce a Bela viděla na svém manželovi jak září štěstím. Hned na druhý den se konalo velké stěhování,  David přivezl na zámek ženu a děti a to ještě netušili, že i Bela s Danielem se za nedlouho stanou rodiči.

Scéna
Starožitný nábytek pro panenky už jsem využila ve dvou scénkách, tentokrát jsem ale vytiskla nové tapety a vytvořila tak jiné výplně v obloucích. Svícen jsem koupila za 15,-Kč jako plastovou ozdobu na dort. Je složený ze dvou částí a původně měl na spodku  trn pro upevnění, který jsem odlomila. Noha svícnu byla ale příliš krátká, a tak jsem ji v polovině rozřízla a nastavila upraveným kouskem dřeva. Vše jsem pak přetřela zlatou práškovou barvou rozmíchanou v bezbarvém laku. Pečivo, které Bela uzobávala k čaji je vyrobené z fima a jeho autorkou je Erika.

Panenky
Markéta:
Nejvíc času mi tentokrát zabralo šití oblečků. Bela má šaty z takového trochu mačkaného saténového závěsu, spodní sukně je ušitá z tenké bílé košile a v přední části jsem ji ozdobila krajkami. Šperky vznikly z dámské bižuterie zakoupené v levné prodejně "Rodinka".
Nejhorší bylo ale šití kabátce pro Daniela, na látku nešel střih prakticky ničím vyznačit, a proto jsem šila tak nějak od oka. Látka je navíc velice tenká, třepivá a kluzká. Nakonec to dopadlo celkem uspokojivě, ale podruhé už bych se do toho nepustila. Zbytek oblečení, které má Daniel na sobě, je originál Tonner.
V originálním oblečení je i David, pro toho jsem ušila pouze plášť z tmavozeleného úpletu. A scénka o dvou velice podobných bratrech mohla vzniknout jen díky tomu, že Daniel a David jsou chlapíci, kteří mají stejnou tvář...jediní v naší sbírce.

Zpět na hlavní stranu